2023 - 200 Kč - Stříbrná pamětní mince ČNB - 100. výročí zahájení pravidelného vysílání československého rozhlasu - 13 g - 0.925 Ag - STANDARD

Pamětní stříbrná mince ke 100. výročí zahájení pravidelného vysílání československého rozhlasu

Dne 17. května 2023 vydala Česká národní banka pamětní stříbrnou dvousetkorunu ke 100. výročí zahájení pravidelného vysílání československého rozhlasu..

Dnem 17. května 2023 vydává Česká národní banka pamětní stříbrnou dvousetkorunu ke 100. výročí zahájení pravidelného vysílání československého rozhlasu. Dvousetkoruna je ražena ze slitiny obsahující 925 dílů stříbra a 75 dílů mědi a vydává se ve dvojím provedení, v běžném a špičkovém (proof), které se liší povrchovou úpravou a provedením hrany. U mincí špičkové kvality je pole mince vysoce leštěné a reliéf je matován, hrana je hladká s vlysem „ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA * Ag 0.925 * 13 g *“. Mince běžné kvality mají hranu vroubkovanou. Průměr mince je 31 mm, hmotnost 13 g a síla je 2,25 mm. Stejně jako u každé ražby mincí jsou i u těchto mincí povoleny odchylky v průměru 0,1 mm a v síle 0,15 mm. V hmotnosti je povolena odchylka nahoru 0,26 g a v obsahu stříbra odchylka nahoru 1 %.
Popis mince

Na lícní straně dvousetkoruny se nachází rozhlasový mikrofon, vlevo od něj je ztvárněn jeden vysílací stožár a vpravo od něj dva vysílací stožáry, z nichž stylizovaně vychází rádiové vlny. V pozadí se v pravé spodní části mince nachází historická budova vysílací stanice Kbely. Po obvodu při spodním okraji mince je v neúplném opisu text „ČESKÁ REPUBLIKA“. Označení nominální hodnoty se zkratkou peněžní jednotky „200 Kč“ je umístěno ve spodní části mince. Značka České mincovny tvořená písmeny „Č“ a „M“ se nachází při pravém okraji mince. Na rubové straně dvousetkoruny je ztvárněn historický stan, který je spjat s počátky rozhlasového vysílání. Za stanem je umístěn vysílací stožár a stan je v levé části částečně překryt historickým logem Československého rozhlasu z roku 1991. Texty „ČESKOSLOVENSKÝ ROZHLAS“ a „1923-2023“ se nachází v opisu po obvodu mince. Iniciály autorky mince Mgr. Marie Šeborové, které jsou tvořeny kompozicí písmen „M“ a „Š“, jsou umístěny vedle stanu při pravém okraji mince.
Katalogová karta

Ke každé minci se dodává katalogová karta tmavě fialové barvy, na níž je popis mince a její plastické vyobrazení.

První snahy o rozhlasové vysílání na území Československa začaly již před skončením první světové války a pokračovaly i poté. Na 28. října 1919, k výročí vzniku republiky, byl odvysílán pořad obsahující mluvené slovo a hudební prvky. Technickou stránku vysílání tehdy zabezpečovala armáda z Petřínské rozhledny.

Nápad pravidelného rozhlasového vysílání vzešel z myšlenky Eduarda Svobody. Během své návštěvy USA byl fascinován rozhlasovými přijímači, které byly umístěny v hotelových pokojích a umožňovaly hostům poslouchat zprávy. Po návratu kontaktoval novináře Miloše Čtrnáctého ze Spolku českých žurnalistů. V prosinci 1922 společně podali žádost o koncesi pro veřejné radiotelegrafické vysílání. Během jednání na Ministerstvu pošt a telegrafů se k nim přidal dr. Ladislav Šourek, ředitel firmy Radioslavia, která vyráběla rozhlasové přijímače.

První rozhlasové vysílání se uskutečnilo 18. května 1923 poblíž kbelského letiště v Praze. Z jednoho stanu zapůjčeného skauty zazněla první slova "Haló, haló..." a následovala hodinová relace s hovory a hudebními vstupy. Délka a čas vysílání zůstaly zachovány pro další relace. Tím se Československo stalo třetí zemí na světě s pravidelným rozhlasovým vysíláním, a to rok po založení britské BBC.

Tři muži spojili své síly a Radioslavii se Spolkem českých žurnalistů, a založili společnost Československé zpravodajství radiotelefonické, která obdržela licenci pro vysílání od Ministerstva pošt. Tato společnost později změnila své jméno na Radiojournal.

Radiojournal měl příjmy z koncesí spojených s vlastnictvím rozhlasového přijímače. Koncese byla udělována Ministerstvem pošt a telegrafů, a proces získání koncese byl náročný a zahrnoval mnoho podmínek, jako čistý trestní rejstřík, vlastnictví bydlení a vlastnictví přijímače od Radiojournalu. Přijímače byly vzácné a náklady na jejich pořízení byly vysoké. První koncesi obdrželi bohatí jednotlivci, jako továrníci, bankéři, právníci a lékárníci. První koncese byla udělena lékařům z Řevnic u Prahy v září 1923.

Na konci roku 1923 měl Radiojournal pouze 47 koncesionářů, kteří platili měsíční poplatek ve výši 100 korun a roční poplatek 60 korun poštovní správě. K propagaci a získání nových koncesionářů se konaly veřejné akce. Nicméně, nelegální poslech rozhlasu byl běžný, protože si lidé sami vyráběli rádia podle dostupných návodů. Toto bylo tehdy trestné a bylo trestáno alespoň půlročním vězením. Prezident Masaryk později vyhlásil amnestii, což ukončilo trestání za nelegální poslech rozhlasu.